Červen 2017

Týrané děti na Šumavě

29. června 2017 v 20:44 | Fíková
Když naše holky tvrdily, že letos k moři nemusí, že jsou vymáchané dost, byla jsem ráda.
Loni jsem se navnadila procházkami po jesenických kopcích a zjištěním, že i Karolína ujde větší tůru.

Letos jsme se vydali na kopečky šumavské. Může za to Aranel, její popis Šumavy mě uchvátil.

Leckdo by nečekal, že já, se svou konstitucí, budu mít ráda výšlapy - opak je pravdou. Kdybych mohla, chodila bych stále :)

Máme pravidelné rituály:
Předem se ptát, JAK dlouho ZASE půjdeme.
Během první půlky cesty po dvou mintutách vznášet dotaz: KDY UŽ TAM BUDEME?
Karolínu první dva kilometry neustále "bolí nohy" a prudí.
Je třeba mít nabalen motivační batoh - netřeba dobroty - v nouzi se hodí cokoliv.
Je třeba rodičům zpestřovat procházku úvahou, kterou trávu by naše morčata měla raději.
Stavět domečky z mechu - nejlépe po sto metrech.
Kameny
Hodně kamenů - nosit by je měl tatínek
Je nutné, aby každá z dívek měla vlastní hůl, o kterou se musí opřít. (Není nic lepšího, když na čůrací zastávce hůl zapomenou a zbytek cesty kvílý, že tam ten KLACEK nechaly).
Zpěv - naše holky nemají hudební sluch, o to raději pějí. V jejich případě neplatí, že si mohou hulákat na lesy, jak chtějí - musíme chránit také ostatní turisty.
Ta mladší ještě miluje, když ji starší ročníky litují, jak musí být unavená, když toho tolik ušla.

Ano, týráme je pochodem ;) (když to tak čtu, říkám si, kdo koho týrá..)


téměř po roce

29. června 2017 v 18:00 | Fíková
nečtu, nepíšu.., ale mám se moc dobře :)

změnilo se nám toho v životě dost.
Hodně se toho točí kolem holek a jejich koníčků.
Paradoxně na tom vydělávám, mám čas, který bych jinak neuměla využít pro sebe.

Sofi končí třetí třídu, Karoli půjde do první.

Trošku se nám obměnilo kočičí složení (resp. už loni). Aktuálně máme Zrzundu a Paní Rulandu.
K tomu nám přibyla dvě morčata - Monty a Bubla.

Doma je hotový nový sklep na brambory, dokončuje se nová spižírna pod schody.

Babičkám a dědovi zdraví slouží :).