Leden 2015

Poprvé

31. ledna 2015 v 8:50 | Fíková
Fíková přinesla první vysvědčení.
Nepřekvapily mne známky :), překvapila mě forma vysvědčení.
Čekala jsem jednu známku nebo slovní hodnocení - na vysvědčení byla známka ke každému předmětu.
Přijde mi, že Sofi tomu papíru se známkami nepřikládá moc velkou důležitost.

Radost jsme měli.

Starost taky. Karoli byla nemocná minulý týden - díky Bohu za tetu Ivu, která se nám v týdnu o Karolínu starala.
Starala se až moc! Karolína zapoměla, že se umí starat sama. Raději nebudu přemýšlet, co všechno teta Iva slyšela :D

A jelikož nikdy nezůstane u jednoho, tak od včerejška je nemocná Sofi.
Zatím čekáme, co z toho bude. Příznaky nejasné.

Babička Jarka se nám začíná pomalu hojit. Popáleniny jsou veliké, bude to na dlouho.

Děda Luboš chytil bacila, kýchá na všechny strany - léčí se slivovicí.

Kocouři

26. ledna 2015 v 18:00 | Fíková
Sofi moc ráda maluje.
Vládne u nás různá zvěř.
Poslední dobou vedou kočky (jako by nestačily ty živé :)))

Karolínka kreslí raději ve školce, než doma..

Já kreslit neumím, naštěstí máme tatínka, když je třeba nakreslit třeba jeřáb :)))

EDIT II.:bacil, úraz, bacil...

24. ledna 2015 v 11:30 | Fíková
Poslední dva týdny jsou náročné.

Teta Maruška v nemocnici s dutinama (neskutečné, co takový zánět může způsobit).
Moje máma zánět ledvin (nějakou dobu si myslela, že jí bolí JEN záda, tak si taky vyrobila lahůdku).

Naše dobrá rodinná přítelkyně v nemocnici, kvůli srdci.

Karolína od čtvrteční noci horečky, teď se k tomu přidal i průjem.
Doufám, že do ponděli bude dobrá alespoň tak, že nám ji bude moct pohlídat teta Iva (díky čemuž se mi trochu ulevilo, jelikož být doma ve zkušební době, není zrovna vítané..)

Korunu všemu dala moje máma, která se včera polila miskou vřelé polívky.
Ani nebudu vyjmenovávat, které všechny části těla má polité - prostě komplet zepředu.

Puchýře má veliké a krásné.

vítám dobré zprávy :)

Krásný víkend!

EDIT - babičku jsme nakonec donutili jet na pohotovost, vyfasovala náplasti. Zítra musí na převaz a ukázat se plastickému chirurgovi.

Zpráva mě pobavila:

V zajetí aromaterapie

20. ledna 2015 v 18:15 | Fíková
O víkendu jsem se dostala na Kurz aromaterapie, po kterém jsem už dlouho toužila.
Lídu Kotalíkovou, která kurz vedla znám virtuálně léta. Bylo super ji poznat osobně.

K éterickým olejům jsem se dostala už před lety. Nejprve se mi to líbilo, že voní.

Poté jsem zjistila, že pomocí "éteráků" se dá odpomoct i od některých neduhů.

Za zcela zázračnou považuji levanduli - klesá po ní horečka i tlak. Náš děda Luboš má levanduli taky rád, ohání pomoci ní komáry.

Kurz mi rozšířil obzory. Sice ze mě nikdy nebude aromaterapeut :)), ale mohla jsem si vyzkoušet různé oleje od různých výrobců a namíchat voňavé směsy.

Levandule u nás povede dál, toužit budu po růži či jasmínu..

Ples

11. ledna 2015 v 19:24 | Fíková
Po roce opět na mysliveckém plese.

Kapela byla báječná.

Společnost vynikající! (i když by to přes ty kamenné výrazy člověk neřekl - foceno okolo osmé večerní)
Václav v obležení žen:
Mám tyto vesnické tancovačky moc ráda, zvlášť když kapela zahraje i Mńágu a libuje si v žesťových nástrojích.
Plesovali jsme téměř do rozednění.

V tombole jsem nevyhráli divočáka, jak jsme si přáli, ale bažanta.

Pernatece obdivovaly naše kočky:

Můj muž googlí, co s tím opeřencem udělá - tipy vítáme.

Změny

8. ledna 2015 v 20:31 | Fíková
S Novým rokem mám novou práci.

Práci, kterou mám téměř za domem.

Všechno je nové, jiné. Musím počkat, než se to trochu utřepe.

tento týden mě dostává Karolínka a její hlášky:

1.
"Maminko, ty zas jedeš pracovat a dokonce nás vyzvedneš?"

2.
Karolínka má období, kdy řeší neustále rodinné vztahy, aktuálně ji nejvíce berou sestřenice a tety.
A dneska se mě ptá:
"Mami, a proč tetě Lídě, říkáme Teto???"


než jsem se stačila nadechnout a říct něco o tom, že rodina nemusí nutně znamenat pokrevní přízeň, tak mi Karoli odvětila:
"protože tak krásně plete, že..."


(aby to Wlčici nebylo líto, tak když jsme byli v ZOO, tak se K. ptala, zda tu naše Wlčice taky bydlí...)

3.
Karolína: "Maminko, víš, jak dělá ten nejhorší čert?
Já: "No, nevím" - a přitom si myslím něco ve smyslu BUBUBUBUBU.
Karolína: "Přijde o hlas"

Naštěští Sofi má tvůrčí období, kdy nejraději sedí u stolu a něco stříhá a lepí.

Tudíž všechno je v pořádku.
Vesmír je v rovnováze :)))


Facelift

3. ledna 2015 v 19:51 | Fíková
S mužem jsme už delší dobu plánovali změny v pokojíčku našich holek.

Karolína už nechtěla sedět u malého stolečku a chtěla kreslit taky u "velkého" stolu.
Žel "velký" stolek, který byl vyřazen z kanceláři a námi renovován, rozšířit nešel.

Tak jsme vymysleli dlouhou pracovní desku, Vašek přidal nohy z Ikea.
Se světlem nám poradil Wlk - diodová svítící páska je skvělá!!

foto pouze z mobilu

Vašek nakonec použil i kus bývalého stolečku - ponechal šuplíky, kam se vejde spousta papírů.

Máme konečně pracovní místo pro ty naše dvě levoruké holčičky :)

Tour de Friends II.

2. ledna 2015 v 11:07 | Fíková
Poslední den roku jsme strávili v Praze.
Původně jsme chtěli být v centru již ráno, ale náročný program posledních dní si vybral svou daň a my jednoduše zaspali.

V pravé poledne jsme dorazili do oblíbené restaurace, a mohli chvilku strávit s přáteli.

foto: Aranel

Výborná společnost. Skvělé jídlo.

Díky výborné navigaci Wlka jsme se přesunuli k Národnímu divadlu.
Na Louskáčka jsme se těšili od záři.

Wlčice nás i v divadle fotila (díky za fotky)

Samotným zážitkem pro nás bylo divadlo, kde jsem byla poprvé.

Představení bylo nádherné, užásné kostýmy, scéna.

Jelikož se jednalo o Silvestrovské představení a derniéru zároveň, tak jsme dočkali i nějakých legrácek.

Po představení jsme vydali do Modřic, kde jsme strávili poslední hodiny loňského roku.
Nemám ani jednu fotku a je to škoda. Poprvé jsme zkoušeli virtuální hry od Kinectu a moc jsme se nasmáli.

Tour de friends I.

1. ledna 2015 v 17:40 | Fíková
Během tří dnů jsme si naplánovali okružní cestu po kamarádech.

První cesta vedla do Znojma.
Čekala nás spousta pití a jídla, taková domácí šunka a klobásy, nekonečné množství vína :)))
Trošku se to zvrhlo v hudební produkci:
Ač to tak nevypadá, bavilo to všechny :)
Odjet se nám nechtělo, ale čekala na nás v Brně Veru, tak jsme pospíchali směrem k Špilberku.

Veru měla taky navařeno :)).

Holky se vítaly, jako by se neviděly roky.

Nejmladší Dorotka má rok a půl, ale často celou skupinu vedla.

Po příjemném odpoledni v Brně jsme se vydali směrem na Vysočinu.

V Brodě máme nejen babičku, ale i kamarády.

Holky se během cestování prospaly a tak na návštěvě byly "čerstvé" tak, že jsem měla obavy, že to odnese nějaké sklo či porcelán. Takové závody v trakařech jsou prostě prostorově i fyzicky náročné.


Po dlouhém dni jsme upadli do komatu u babičky a sbírali síly na další cestu.