takový jeden vypečený den

15. ledna 2014 v 18:23 | Fíková
za svoje filosofování mě zase osud jednou vypekl..
zkušenost je nepřenosná, mělo by se to tesat.. naivita mě však neopustila..

Pěkný šok jsem zažila v úterý v práci. Táta byl na cestě do Německa, můj muž na Ostravsku.

Před polednem mi volá tátá, že po deváté odjížděl z domu a od té doby se nemůže dovolat mámě.
Máma je těžký diabetik a starosti o ni jsou oprávněné. Neumím ani spočítat, kolikrát ji někdo z nás našel v bezvědomí a volal sanitku.
Bála jsem se strašně. Ani ne tak o holky, věděla jsem, že nic neprovedou, ale o mámu.
Fíková umí telefonovat a bylo mi divné, že babiččin mobil nezvedá. Ví, jak zavolat první pomoc, leč něco je trénink a něco skutečnost.

Tak jsme každý, ze své aktuální polohy, zmobilizovali známé, kteří se mohli vyskytovat v okolí, aby provedli kontrolu obydlí.

Nevím, jak dlouho to trvalo, než jsme zjistili, že babi i děti jsou v pořádku, prostě jen přes domácí spotřebiče nebylo slyšet mobil.

Strašně jsem se bála, všichni na mě v práci divně koukali, proč jsem tak ubrečená, řekla bych, že to nejspíš přikládali ročnímu hodnocení :D, které jsem absolvovala ve stejnou chvíli.

bezmoc je strašná věc...naštěští přežili v plném počtu Usmívající se
 


Komentáře

1 Ali Ali | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 21:16 | Reagovat

Uffff..., to musely být hrozné nervy, dovedu si to docela představit. Ještě že všechno dopadlo dobře.

2 Blanka Blanka | E-mail | 16. ledna 2014 v 8:11 | Reagovat

Tyhle situace, to je teda adrenalin, tak hlavně, že jsou všichni v pohodě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama