Leden 2014

Vánoční pomsta

23. ledna 2014 v 18:26 | Fíková
Miluju dárky.
Moc mě baví je vymýšlet, plánovat, chystat.
Kamarádkám vymýšlím dar nejméně půl roku.
Loni jsem dar chystala od září.

Od září pravidelně následovaly různé druhy nápověd, které jsem holkám posílala.
Nápovědy byly záludné, nikdo nevěděl, co se z daru vyklube :)

Holky mi tu moji hru pekelně vrátily.
Už před Vánocemi jsem dostala dopis od Ježíška, že si jej vůbec nevážím a vnáším nepohodu do duše svých blízkých a dá mi zkusit mé vlastní medicíny.

(kdybych já chudák věděla, co mě čeká, tak bych se bála víc :))

A den "D" přišel.
Tento týden mi na pracovním stole přistál dopis, v němž byl návod, jak se dostat k daru.
Vše bylo připraveno ve stylu multi cache. A z každého úkolu měl vzejít kód.
1.úkol zněl: Audience u krále a královny.
8:15 si žádána u krále a královny našeho (myšleno pracovního) království.
Zaklepej, poklekni a zvedni zrak, pak uzdříš, kam tvé kroky mají směřovat.

Při představě návštěvy kanceláře našich nejvyšších jsem se orosila. V realitě úkol probíhal velmi vtipně.
Dámy, teda Ježíšek, si rezervoval protější prosklenou kancelář, aby bylo na plnění úkolu pěkně vidět, i kafíčko si k tomu daly.
Pohled to musel být zábavný. Přítomný král nejdřív nechápal, pak se smál a nakonec jsme klečeli oba na zemi, abychom našli vzkaz přilepený na spodní straně desky stolu. Já rudá, vysmátá a moc mile překvapená, kde všude se dá v naší firmě objevit smysl pro humor.

2. Na lísku pod stolem jsem objevila další úkol:
Tvé další kroky povedou do míst,
kde sám bůh našeho světa sídlí.
K bohu se pouze naši králové na blue pages modlí.
A když uzříš oblohu, skloň zrak.
Kámen nesmí zůstat na kameni a úspěch budeš mít.

Kde mám hledat, mě napadlo vcelku rychle. Náš "Bůh" sídlí v budově s kantýnou a nebe mi připomělo terasu, kde jsou i kameny, tak jsem se tam vydala. První pokus byl neúspěsný, neb jsem byla příliš stydlivá a přišlo mi podviné se v kruhu kouřících kolegů probírat kameny, kde se válely různé nedopalky.
Po obědě, namotivována samotnými zástupci Ježíška jsem se vydala na lov podruhé.
Již jsem se nestyděla. Okolí jsem začala vysvětlovat, že hledám poklad, a našli se i tací, kteří mi ochotně pomáhali hledat, zbytek se královsky bavil. Nakonec jsem krabičku s nápovědou našla.

3. úkol:
Dej si něco dobrého k obědu a pozor dávej na všechny vývěsky, aby novinky žádné ti neutekly.

jelikož jsem po obědě byla, vrhla jsem se k nástěnkám.
Nic jsem neviděla. Naštěstí mi bylo porazeno, kde upadlý list z nástěnky najdu.
Na listu se nacházel kvíz. Kvíz jsem s pomocí google nápovědy zvládla (i na Vogonskou poezii došlo).

a již jsem mohla jásat, jelikož jsem měla výsledný číselný klíč (každá nápověda obsahovala číslo)

Nejdřív mě napadlo, že dar bude v některé místnosti, které jsou označené číslicemi. Pak jsem si všimla škříněk a DOŠLO mi to.
Dar je ve skřínce.

Nápověda k finálce byla:
Pěkně se usměj a dostaněš, co si zasloužíš.

Klíček od skříňky měl moc sympatický kluk, a smála jsem se dlouho, než mi bylo otevřeno.
A TAM LEŽEL, zabalený v krásném papíru.
pánev :))
(kdo zná mou historku z mládí, jak jsem dostala pánev, pochopí, proč zrovna takový dar :)
MOC DĚKUJU VŠEM, co se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravách této dokonalé akce.
Ještě nyní dojetím slzím, udělali jste mi radost.

DÍKY!!!!

Hanácká poezie

21. ledna 2014 v 20:42 | Fíková
Dáváme dohromady knihovnu. Největší zásluhu má na tom Vašek.
Dnes našel perlu:

Písně lásky z Hané, František Černý (předpokládám, že tento málo nákladový výtisk ulovil můj děda František, který byl tiskařem, lidovou literaturu miloval a sbíral jí.)

Hnizdo láske

Proti země, proti smotko,
abech jaro převolal
pověsel sem špačkom bodko
ale venko mrzlo dál.

Dófal sem, že skleslosť docha
spravi fešná děvčeca
siť láske šak měla oka
věči než má řičeca.

Jeji vernost propadla ňó
jak seminko makovy
a tak hnizdo, misto pro ňo
odělal sem špačkovi.

nedá mi to a musím dát ještě jednu, u které jsme slzeli :))

Padaji mně gatě

Hde chodim tam meslim na Tě
nespávám a málo jim
padaji mně všecke gatě
jenom co se postavim.

Polénko sem vepil vědro
až se z něho nadóvám
choť k jidlo to nepřevedlo
ani choť it k námlovám!

Zkos to proto rači sama
a přendi si pro mě k nám
bodo čekat za vratama
hde odvaho věči mám!

Na Vogonskou poezii to sice nemá, ale archivovat se to musí :)

Budeme muset udělat "Hanácké večer" se vším všudy.

Zápis

17. ledna 2014 v 7:14 | Fíková
Dnes byl velký den.

Sofi byla u zápisu ve škole.


Až na kreslení smyček to proběhlo bez problémů. Sofi nebude chodit do spádové školy, ale do školy, která je ve stejné vesnici jako její současná školka. Do stejné školky by měla nastoupit v únoru i Karolína - už teď lituju paní učitelky :D.

U zápisu byla moc milá atmosféra. Paní učitelka se zdá v pohodě, tak snad tento dojem přetrvá i ve školním roce :).

Theodor s Karolínou se na zápis připravovali po svém:

Theodor je mazel

Jinak tento týden je vskutku vypečený.
Tátovi do rána ukradli, před domem, 150 litrů nafty z nádrže.
Díky "místní informační službě" víme, že podezřelé auto bylo v okolí okolo půlnoci. My neslyšeli nic. Lupiči byli profíci, ani kapka jim neukápla..

takový jeden vypečený den

15. ledna 2014 v 18:23 | Fíková
za svoje filosofování mě zase osud jednou vypekl..
zkušenost je nepřenosná, mělo by se to tesat.. naivita mě však neopustila..

Pěkný šok jsem zažila v úterý v práci. Táta byl na cestě do Německa, můj muž na Ostravsku.

Před polednem mi volá tátá, že po deváté odjížděl z domu a od té doby se nemůže dovolat mámě.
Máma je těžký diabetik a starosti o ni jsou oprávněné. Neumím ani spočítat, kolikrát ji někdo z nás našel v bezvědomí a volal sanitku.
Bála jsem se strašně. Ani ne tak o holky, věděla jsem, že nic neprovedou, ale o mámu.
Fíková umí telefonovat a bylo mi divné, že babiččin mobil nezvedá. Ví, jak zavolat první pomoc, leč něco je trénink a něco skutečnost.

Tak jsme každý, ze své aktuální polohy, zmobilizovali známé, kteří se mohli vyskytovat v okolí, aby provedli kontrolu obydlí.

Nevím, jak dlouho to trvalo, než jsme zjistili, že babi i děti jsou v pořádku, prostě jen přes domácí spotřebiče nebylo slyšet mobil.

Strašně jsem se bála, všichni na mě v práci divně koukali, proč jsem tak ubrečená, řekla bych, že to nejspíš přikládali ročnímu hodnocení :D, které jsem absolvovala ve stejnou chvíli.

bezmoc je strašná věc...naštěští přežili v plném počtu Usmívající se

Výborný večírek

12. ledna 2014 v 17:43 | Fíková
Už někdy v říjnu jsme se domluvili na plese v Lipové (Lipová je konec světa, kam nechodí ani lišky dávat dobrou noc a od nás z domu je to víc než 20 km).
Lístky jsme zamlouvali v době, kdy se ještě nic nevědělo o babiččiné operaci. A tak když bylo před akcí, říkala jsem si, zda vůbec můžem jít a nechat ty dvě cácory na starost dědovi.
I stalo se a my se na ples vydali.
Výzdoba mysliveckého plesu byla ohromná, téma plesu znělo: Celou noc v lese. (kus výzdoby je vidět na fotce)

A tak, kam se člověk podíval bylo jehličí. Tombola plná lecjaké zvěře (velmi jsme si přáli nic nevyhrát, nanejvýš tak metr dřeva nebo špalek :))

Výborná byla kapela! Měla teda odstrašující název Fofrovanka z Uničova, ale hrála skvěle, ať už jsou staré kousky či nové věci. V kapele se vystřídalo hodně nástrojů a bylo vidět, jak je hraní baví. Místy jsem si připadala, jak na koncertu, než na plese. A tak jsme se protancovali do konce a domů jeli plesovým rozvozem :).

Řekla bych, že se za kapelou vydáme ještě na další ples. Takový večírek je třeba opakovat ;)

Děda sestřičkou

7. ledna 2014 v 19:11 | Fíková
Moje máma byla v pondělí na operaci kolene.
Ví jen pán Bůh a ona, kolik let "chodila" s utrženým meniskusem.
Výsledek byl, že ji bolela noha a odrovnala si chrupavku v koleni.

Už mě nebavilo se koukat, jak pajdá, na bolest neměla odvahu si stěžovat, jelikož jsem jí několik let říkala, ať změní doktora.
Nakonec jsem ji, na doporučení kamarádů, objednala k jinému ortopedovi.

Pan doktor neváhal a objednal mámu na nejbližší termín. Při operaci byl sám udiven, jak moc bylo koleno poškozeno.

Táta si vzal tento týden dovolenou. Bonusem hlídal dneska ještě holky. Zvládl všechno s gracií sobě vlastní :)))
Holky si libovaly, jak děda dobře uvaříl. Pohrdli uvařeným gulášem a jedli nudle od vietnamců :D (si řikám, zda jim mám vůbec vařit). Je to očividně pokrok, když jsem byla malá já, a máma v nemocnici, tak jsme s tátou jedli vajíčka 100x jinak.

Myslím, že týden intenzivní spolupráce mezi mými rodiči bude náročná. Začínají zjišťovat, že telepatie nefunguje (když má někdo hlad, má to prostě říct ;)).



rehabilitace v praxi:

I Theodor byl dneska rád, že jdou holky domů a on bude mít chvíli klid :)

Babička povídala, že sotva si chtěla zdřímnout, tak nakráčela Doktorka Karolína s kufříkem a jala se vyšetřevovat i přes hlasité protesty pacienta.

Já se moc těším, až budou všichni v práci a ve školkách a já budu mít KLID :D

Druhé kolo neštovic

4. ledna 2014 v 10:57 | Fíková
Karolínka bojuje s neštovicema.
Přes den je vcelku v pohodě, ale ty noci...
Neštovice má všude, doslova.

Máme opět nucenou izolaci.

Sofi čeká v půlce ledna zápis do školy.
trénuje s tužkou, krásně psát asi nebude nikdy.
Maluje však ráda:
Tatínek nese mamince kytku (za pozornost stojí hubenost obou postav a podpatky :))

Nový rok

1. ledna 2014 v 17:30 | Fíková
Silvestr jsme prožili již tradičně ve společnosti kamarádů, co mají Lucinku.


Lucinka byla nadšená z našich holek a Theodora, tak si navzájem vystačili.

Karoli má neštovice. Jedem druhé kolo, tak snad bude brzo klid.

Mimo plné mísy jídla a pití jsme si udělali herní večer.
Ježíšek u kamarádů naložil hru Zeměplocha - Ankh Morpork (milovníci Terry Pratchetta budou vědět).

Hra nás pohltila natolik, že při půlnoci jsme si rychle ťukli se šampáněm a hráli dál.

Hra je to parádní. Je v ní vysoký podíl náhody, tak většinou strategické tahy moc nevychází.

Ráno bylo vcelku krušné. Holky vstávaly relativně brzo.
Vašek se o ně postaral (ho podezřívám, že ani nepotřehl, že má najednou holky tři :))


PF 2014 ;)